Zlatá rybka

Snem skoro každého rybáře je chytit zlatou rybku. Nejenom kvůli legendární možnosti splnění tří přání, ale i jako pomyslný vrchol rybářských dovedností a přízně osudu. Měl jsem to štěstí a za naprosto neuvěřitelných podmínek - mimo hlavní sezonu a v kratičké přestavce mezi dvěma bouřemi ze severozápadu, se mi to podařilo.

Ve skutečností jde o oficiální California state marine fish se zajímavým jménem Garibaldi (Hypsypops rubicundus). Rybka je pojmenována po italském generálovi z 19. století, Giuseppem Garibaldim, protože její jasně oranžová barva připomínala dřívějším italským rybářům v jižní Kalifornii jeho stoupence, kteří byli známí tím, že nosili červené košile.

Byl jsem ohromen jak neuvěřitelně krásná rybka to je a hned jsem ji vrátil do Pacifiku, neboť je přísně chráněna. Samozřejmě jsem nezapomněl na tři přání, to ale zůstane jen mezi mnou a ní. Obvykle mívá 30-40cm a dožívá se i 50 let věku! Zářivá barva ryby slouží k varování ostatních ryb před jejím teritoriálním chováním, které je opravdu extrémní. Samec garibaldi se s ničím moc nepáře, jakmile samice naklade jikry, vyžene ji. Vyžene také všechny ostatní tvory, kteří se přiblíží příliš blízko, včetně potápěčů. Zajímavé je, že jeho terirtorium na útesu má přesné hranice. Občas lze vidět (zejména v okolí ostrova Santa Catalina Island) dva samce uplně v klidu i půl metru od sebe, jakmile je ale překročena pomyslná "hraniční čára", rozpoutá se peklo :-).

Ten den jsem chytil kolem útesu ještě několik pyskounů Rock wrasse (Halichoeres semicinctus) a to zejména proto, že jsem místo obvyklých sand crabs chytal na písečné červy lugworms (Arenicola marine). Rybce se tady také říká Parrot Fish, ale nádherné jméno má ve španělštině - v Mexiku jí říkají señorita piedrera. Typická je pro ni malá tlamka s vyčnívajícími zuby. Zbarvení je obecně zelenohnědé s tmavými svislými pruhy, samci mají za prsní ploutví ještě tmavě modrý pruh. A aby toho nebylo dost, tito pyskouni jsou hermafroditi, což zjednodušeně znamená, že začínají svůj život jako samice a samci se z nich stanou, až dosáhnou délky asi 30 cm.

Jít na ryby mimo sezonu a ještě v dešti nebývá příliš častý případ, tady v Jižní Kalifornii. Když se to ale povede (a třeba chytíte zlatou rybku :-), má to svoje kouzlo. Pacifik bývá trochu jiný, než obvykle. Většinou zakalený, celková viditelnost je nižší a obyčejně je i trochu více větrno. Pokud ale teplota vody zustává přijatelná, ryby jsou poměrně aktivní. A to proto, že v těchto podmínkách mají pocit většího bezpečí před predátory. (Pro vášnivé rybáře to ale neplatí :-)

A jak to už u Pacifiku bývá, počasí se mění v rychlém sledu. Deštivou oblohu tak může za pár chvil nahradit slunečný pozdrav. Ten dává připomenout, že žatažená obloha bývá v Southern California opravdu jen velmi krátkodobá záležitost a subtropické sluníčko si s bouřemi ze severozápadu vždy velmi rychle poradí.