Chaparral

Petr
11. 8. 2022
Minut čtení: 5

Aktualizováno: 14. 9. 2022

Kalifornie je zahradou Ameriky, a to nejen co se zemědělství týče, ale i parkových úprav, městské zeleně, soukromých zahrad a dokonce už i divokých porostů, s opravdu neskutečným množstvím importovaných rostlin všech barev, tvarů a velikostí z celého světa. Díky mnoha odlišným klimatickým zónám na relativně malém území, Kalifornie dnes místy připomíná pestrou botanickou zahradu. Když však po nějakém čase, přejde prvotní ohromení zdejší přírodou, začne si všímavý pozorovatel uvědomovat, co je vlastně původní kalifornská rostlinná komunita, a co importovaná, často už zdomácnělá flóra. A pak to přijde - objevíte Chaparral, nejrozsáhlejší kalifornské původní rostlinné společenstvo, které dominuje pobřežním kopcům, podhůřím i horským svahům ve většině státu.

Chaparral, to jsou zejména stálezelené suchomilné dřeviny, které lze pro tuhost tlustých kožovitých listů označit jako "sklerofilní dřeviny". Keře a zakrslé stromy jsou zde tvarovány středomořským klimatem (letní sucho, mírné, vlhké zimy), a také občasnými požáry. Pokud máte pocit, že vám to něco připomíná, tak se nemýlíte. Na světě existuje pět tzv. středomořských oblastí (Mediterranean regions) s podobnými charakteristickými křovinami - Kalifornie (chaparral), střední Chile (matorral), Jižní Afrika (fynbos), jihozápadní Austrálie (kwongan heathlands a biotop s převahou eukalyptových keřů nazývaný mallee) a samozřejmě část Středomořské pánve (maquis, a méně hustá verze, garigue, na chudých vápencových půdách). Přestože je každé původní křovinaté společenstvo jedinečné svým zvláštním způsobem, má podobný vzhled. Když tedy obyvatel jižní Kalifornie navštíví jižní Španělsko nebo Provence ve Francii, v okolním křovinatém terénu se cítí jako doma :-).

Chaparral je slovo odvozené ze španělského "chaparro", odkazujícího na křovinný dub převládající v podobných porostech vyskytujících se v jižním Španělsku. Španělé přinesli termín do Kalifornie a aplikovali jej na vegetaci, kterou tady našli. Typickou vlastností Chaparralu je jeho neprostupnost. Husté houževnaté křovinné duby a desítky dalších druhů jsou navzájem propletené s hustým podrostem, a vytváří tak v podstatě zakrslý les, známý jako "Elfin Forest". A živo je v něm poměrně dost - drobní savci, ptáci, hadi, ještěrky a hmyz. Tyto obyvatele ale máte možnost vidět pouze za předpokladu, že se objeví na stezkách, které v Chaparralu vysekal člověk.

Budete-li se pohybovat po pobřeží jižní Kalifornie uslyšíte možná ještě jeden termín - Coastal Sage Scrub. Je to v podstatě "Soft Chaparral", nebo také "Coastal Chaparral"

Hlavním environmentálním faktorem odlišujícím oba ekosystémy je množství srážek a dostupnost vody. Coastal Sage Scrub vypadá mnohem více jako pouštní ekosystém, je zde více méně minimum stále zelených křovin a mnohem více tuhých travin a bylin, které v pozdním létě zcela usychají. Porost je celkově mnohem řidší a při troše opatrnosti i prostupný. Nedoporučuji však chodit mimo vyznačené stezky, důvodem jsou jednak chřestýši (hned několik druhů), a také pobřežní verze kaktusů Pricklypear a Chola s ostny jako jehly (platí stejné pravidlo jako v poušti - zdejší vegetace vám nikdy neuhne, vyhnout se musíte vy).

Nemůžu si pomoci a musím zmínit alespoň ty nejdůležitější zástupce zdejších divokých rostlinných společenstev. Pro Coastal Sage Scrub je charakteristický Pelyněk kalifornský (Artemisia californica), šalvěj bílá (Salvia apiana), šalvěj černá (Salvia mellifera), slunečnice Kalifornská (Encelia californica), dále pak zlatý řebříček, kalifornská pohanka a kaktus opuncie. Pro Chaparral je typický Chamise - druh zakrslého dubu, Foothill Ash - zkrslý jasan podhorský, Hard Tack - mahonie horská, často uvidíte také divoké šeříky, cesminolisté třešně a manzanitas. A samozřejmě všudy přítomná Coyote Brush (Baccharis pilularis). Já osobně však miluji pobřežní opuncie (Opuntia oricola), tady se jim říká chaparral pricklypear. Nejednoho také překvapí kvetoucí chaparral yucca (Hesperoyucca whipple), lidově svíce našeho Pána nebo španělský bajonet - více než metr vysoký květ je ve zdejší krajině opravdu nepřehlédnutelný.

Když už probírám zdejší divokou květenu, musím se přiznat že jsem před 3 lety zažil nepříjemný šok. Uprostřed procházky pobřežním chaparralem v Crystal Cove jsem najednou narazil na brutálně žlutý lán. Řepka, blesklo mi hlavou. Jak mohli fízlové z Agrofertu dorazit až sem?! Byl jsem zdrcen. Naštěstí se při bližším zkoumání ukázalo, že se nejedná o řepku, ale černou hořčici - black mustard (Brassica nigra). Je to řepce velmi podobny invazivní druh, který agresivně proniká do původního rostlinného společenstva. Velkým problémem je, že díky mohutnému růstu na jaře (až 2m), nejen utlačuje původní druhy, ale vyprodukuje obrovské množství biomasy, která v pozdním létě vyschne na troud a je tak ideálním palivem pro ničivé požáry. Proto vždy, když na svých toulkách chaparralem narazím na tohle žluté zlo, volám vzápětí Cal-IPC (California Invasive Plant Council). Tato organizace mapuje, prioritizuje a následně likviduje rostlinné vetřelce v celé Kalifornii. Myslím, že by podobná organizace mohla začít působit i v Česku!

Velmi výraznou vlastností chaparralu, a také porostů Coastal Sage Scrub, je vůně. Pokaždé je trochu jiná, záleží hlavně na převládajícím druhu rostlin v daném místě, na denní době a hlavně vlhkosti vzduchu. Když je vedro, rostliny jsou "zavřené", aby šetřily vodu. Naopak po dešti nebo za ranní mlhy je vůně nejsilnější. Je to opravdu nevšední zážitek, vysoké koncentrace vonných látek v těle rostlin souvisí s jejich obranou strategií proti zvířatům a hmyzu. Rostliny sice intenzivně a omamně voní, ale většina jejich částí je po požití toxická, a také může dráždit kůži při doteku. Náš místní pobřežní chaparral voní šalvějí, terpentýnem a mátou.

Vůbec nejintenzivnější zážitek představuje procházka chaparralem za ranní mlhy (gloom) v pozdním jaře a časném létě. Je třeba vstát brzy a být na místě hned po svítání, tak kolem šesté hodiny ranní. Do zhruba 9:00, než slunce rozpustí gloom a začne nemilosrdně pálit, máte čas si vychutnat neuvěřitelnou krásu tohoto jedinečného ekosystému. Nezapomeňte pevné turistické boty a dostatek vody. Existuje pouze jediná věc, která vám může tuto nádhernou chvilku dokonale pokazit. Ne, nejsou to chřestýši, ti ještě ztuhle čekají na první sluneční paprsky. Jsou to cyklisté na horských kolech! Řítí se jako smyslů zbavení vysokou rychlostí po úzkých stezkách za mizerné viditelnosti, a co je nejhorší, často se pohybují v různě velkých skupinách. Na kolech mají připevněné kravské (nebo nevím jaké) zvonce, které dělají příšerný rámus a celou ranní pohodu pošlou dokonale do háje. Chápu, že se tak snaží zastrašit nás pěší hikery, protože v mlze nejsou schopni na kole včas zareagovat, pokud vás na single stezce potkají. Z mlhy se prostě najednou vyřítí šílenec na kole, a vám nezbyde, než na poslední chvíli skočit do křoví. Vyhnout se na úzké stezce nemáte šanci. Když vás kolomilec se smrtí v očích míjí, stačí ještě zařvat: " Hikers ahead". To je jasný signál, že jde o skupinové šílenství. Ti slušnější ještě třeba dodají: "Five more!" A tak sedíte v křoví, vytahujete si trní ze zadku a počítáte... na posledního zařvete: "Last one? Yes!" - stejně ale ještě chvilku čekáte, než se odvážíte zpět na stezku.. Nepochopil jsem dodnes smysl tohoto počínání, které kromě toho že ničí stezky i okolní porost, ještě stresuje zvířecí obyvatele chaparralu a pěší návštěvníky neustálý vyzváněním. Zběsilá jízda na bicyklu v hrbolatém terénu, za husté mlhy, po úzké cestě, za zvuku zvonce asi přináší nějaký způsob uspokojení či excitace. Nevím, v odborné literatuře jsem k tomuto tématu více informací nenalezl...