Happy the 4th of July!

The 4th of July, také známý jako "The Independence Day (Den nezávislosti)", je ve Spojených státech federálním svátkem od roku 1941. Tradice oslav Dne nezávislosti ale sahá až do 18. století a americké revoluce. Dne 2. července 1776 kontinentální kongres hlasoval ve prospěch nezávislosti a o dva dny později přijali delegáti ze 13 kolonií Deklaraci nezávislosti, historický dokument navržený Thomasem Jeffersonem. Od roku 1776 až do současnosti se 4. červenec slaví jako Independence Day - zrození americké nezávislosti. Jak takové oslavy probíhají? K vidění je spousta slavností, ohňostrojů, průvodů a koncertů, ale také neformálních rodinných setkaní, grilování a samozřejmě výletů. Koncem června se vás tak kde kdo ptá, kam že to jedete na svátky? Letos jsme se rozhodli nejezdit daleko, ale vysoko. A to nejenom kvůli šíleným cenám benzínu, ale hlavně proto, že jsme v horách za městem v létě ještě nebyli.

Klíčovým bodem naší sváteční cesty se stala Rim of the World Scenic Byway - velmi malebná cesta vedoucí přes jednu z nejkrásnějších horských oblastí jižní Kalifornie. Je asi 110 mil (177 km) dlouhá a vine se jako světlá stužka po okraji pohoří San Bernardino - z průsmyku Cajon na západě, do průsmyku San Gorgonio ve vnitrozemí. Skládá se v podstatě z úseků 3 různých silnic - první část tvoří California Highway-138 (odbočíte na ni z dálnice Interstate I-15 v místě zvaném Cajon Pass a dovevede vás až do Crestline), ve druhém úseku pak pokračuje po California Highway-18 (z Crestline do Big Bear Dam), poslední část pak tvoří California Highway-38 (z Big Bear Dam do Mill Creek Canyon). Přes království pomerančů v Redlands a Riverside, se pak vracíte zpět k pobřeží. Hned na začátku cesty v Cajon Pass za kratičkou odbočku ze silnice 138 rozhodně stojí Hill 582. Je to kopec strategicky umístěný v Upper Cajon Pass, který je vysoký asi 3600 stop a veřejně přístupný, protože stojí na pozemcích United States Forest Service (USFS).

Při překonávání horského sedla se zde setkávají tři různé železniční tratě. Hill 582 je obrovským pojmem zejména mezi fanoušky železnic, a to nejen proto, že jde o nejlepší místo v Severní Americe k pozorování nekonečně dlouhých vlaků.

Směrem dále na východ pak cesta, vytesaná do úbočí hor, pokračuje kolem tří horských jezer. Po levé straně vidíte nádherné panorama temně modré jezerní vody a horské přírody San Bernardino National Forest. Na pravo se pak před a pod vámi otevírá úžasný a nekonečný pohled na Inland Empire z výšky několika tisíc metrů. Na silnici je spousta zastávek a vyhlídkových míst, takže o nic nepřijdete. První jezero po cestě je Lake Silveerwood, skvělé místo na rybaření či piknik, zdaleka ne tak přecpané návštěvníky jako další dvě. V tomto místě také zkřížíte cestu legendární stezce pro pěší dobrodruhy - The Pacific Crest National Scenic Trail. Pokud chcete v životě opravdu zažít něco mimořádného a milujete přírodu, vezměte si alespoň na rok volno a vyražte na slavný Trail, který vede skrz nejúžasnější scénické terény ve Spojených státech. Pacific Crest Trial začíná v jižní Kalifornii na mexické hranici a po 4 265 kilometrech přes celou Kalifornii, Oregon a Washington, končí u kanadských hranic. Zažijete všechno - rozpálené pouště, čtyř tisícové horské hřebeny, obrovské stratovulkány i nekonečné, hluboké deštné lesy.

Druhým jezerem po cestě je Lake Arrowhead. Usazeno mezi majestátnými horami s ohromujícími scenériemi a divokou přírodou, vytváří atmosféru, která láká lidi do těchto hor po celá staletí. Ne nadarmo se tomuto místu říká „Alpy jižní Kalifornie“. V horském středisku kolem najdete nespočet venkovních rekreačních aktivit, jako je pěší turistika, cyklistika, vodní a zimní lyžování, rybaření a mnoho dalšího. Když kouknete z auta napravo, uvidíte další dech beroucí scenérii, silnici Highway-18 stoupající z Riverside na horský hřeben, až k vám. Je to neuvěřitelné, ale za pár desítek minut tak můžete uniknout 40C vedrům v Inland Empire a zchladit se na horském vzduchu o teplotě obvykle kolem 15-20C.

Třetím a posledním jezerem ke kterému dojedete je Big Bear Lake. Turistický průmysl má pro něj označení - Southern California's four-season mountain lake escape. A skutečně, lidé nejen z obrovské metropolitní oblasti Los Angeles, ale i Las Vegas či dokonce Phoenixu, sem jezdí relaxovat. Pokud bych to mohl zhruba přirovnat, tak Big Bear je pro smetánku z Los Angeles to samé, co Špindlerův Mlýn pro bohaté Pražany. Ano trochu ve větším rozměru.

Prostě v ranním oparu si jdete zaběhat do lesa a po cestě zpátky se stavíte ve Starbucks pro své oblíbené kafe. Služby jsou tu opravdu na špičkové úrovni a ceny také :-) To ale rozhodně nebrání tomu, aby tu v období jakéhokoliv svátku bylo doslova narváno. O důvod více udělat si piknik někde v přírodě. Krásných míst a příležitostí je tady spousta, pamatujte ovšem na jednu věc - pokud parkujete v přírodě (na místech k tomu určených, nebo i jinde) musíte mít v autě za sklem parking pass. Jde o tak zvaný National Forest Adventure Pass, ten vás opravňuje k parkování ve federálních lesích jako je Angeles, Cleveland, Los Padres a San Bernardino National Forest. Jednodenní pass vyjde na $5 a koupíte ho on-line, v informačních centrech či prodejnách s vybavením do přírody.

A když letní piknik v přírodě, tak nesmí chybět opékání nad ohněm. Zapomeňte ale na buřty či špekáčky, tady frčí jednoznačně marshmallows. Většina takto opečených marshmallows skončí jako přísada do typické letní svačiny - s’more. Jíst mazlavé marshmallow s rozteklou čokoládu vložené mezi dvě grahamové sušenky může leckomu připadat totálně ujeté. Neodsuzujte ale, dokud jste neochutnali. Nejstarší složkou "svaté trojice s'more" je sladkost, která dostala své jméno podle rostliny marsh mallow - sléz bahenní. Botanický název je Proskurník lékařský - Althea officinalis. Po tisíce let se kořenová míza této rostliny vařila, pasírovala a oslazovala, aby se používala k léčbě bolesti v krku, nebo jedla jako pamlsek. Dnešní marshmallow však neobsahuje vůbec žádnou mízu z proskurníku. Je to většinou kukuřičný sirup, kukuřičný škrob a želatina.

Čokoládu musíte použít mléčnou a jsme v Americe, tady fialovou krávu nenajdete, takže zásadně Hershey's. A konečně, grahamovou sušenku, kterou vynalezl presbyteriánský ministr a reformátor zdravého stravování Sylvester Graham. Graham měl velký vliv na vývoj hnutí za zdravou výživu v 19. století a mezi jeho pomocníky patřil mimo jiné John Harvey Kellogg ze sanatoria Battle Creek, který použil grahamovou sušenku jako základ pro své slavné cereální vločky. Ovšem to, jak se grahamový cracker stal součástí s'more, je do dnes zahaleno tajemstvím. První zmínka o této lahůdce je ve vydání skautské příručky z roku 1927 "Tramping and Trailing with the Girl Scouts". Protože šlo o prudce návykový pamlsek dostal název “some more” (něco navíc). Termín s'more, Američané jsou zkracováním posedlí, se poprvé objevil v roce 1938 v publikaci "Recreational Programs for Summer Camps" od Williama Henryho Gibsona. Od těch dob skoro každý v USA opéká nad ohněm tuto sladkost, aby si připravil úžasné, dekadentní s'more. No a Sylvester Graham se pravděpodobně neklidně převaluje v hrobě po tom, co se stalo s jeho milovanou cereální sušenkou...

Happy Birthday America!