Není ropa jako ropa

Téměř dva měsíce poté, co oceán vyplavil hrudky ropy na pobřeží jižní Kalifornie, se surfaři vrátili do vln a děti si zase hrají v příboji.

Speciální úklidové čety již vyčistily téměř polovinu pobřeží a dobrým znamením je i stále se zmenšující množství nasbíraného toxického materiálu. Záchranáři již dva týdny neevidují žádné nové zvíře zasažené či znečištěné ropou. Nezměrným úsilím deseti tisíc speciálně vyškolených dobrovolníků bylo posbíráno více než 500 000 liber (227 000 kg) ropných kuliček a hrudek. Byl také odstraněn ropou znečištěný písek, naplavené dřevo a mořské řasy.

Od 2. října 2021, kdy z podmořského ropovodu vlastněného společností Amplify Energy se sídlem v Texaském Houstonu uniklo asi 25 000 galonů (94 635 litrů) ropy, se tak již podařilo restaurovat podstatnou část nádherného pobřeží Orange County. Na břeh se naštěstí dostala jen část ropy, a viditelné znečištění je již v podstatě z velké části odstraněno, stále ale zůstává hrozba, kterou představují ropné toxiny. Nejsou vidět, ale dostaly se do potravního řetězce v oceánu a zasáhly pobřežní mokřady. Následkem toho je stále zakázán rybolov, a to v oblasti, která se pohybuje asi 6 až 12 mil (9,7 až 19,3 kilometrů) od břehů Orange County.

Kalifornští odborníci na ochranu životního prostředí provádějí rozsáhlé testování, aby určili, zda jsou korýši a ryby bezpečné pro lidskou spotřebu - proces, který bude podle očekávání trvat týdny nebo ještě déle.

Takže zatímco se život na pobřeží krok za krokem vrací k normálu, zákaz rybolovu obzvláště tvrdě zasáhl komerční rybáře a provozovatele charterových rybářských lodí. Někteří se připojili k žalobám na vlastníka ropovodu Amplify Energy z Houstonu. Obávají se totiž, že stigma úniku ropy zažene turisty i poté, co olej, který se vyplavil na pláže, je dávno pryč. Lidé nechtějí rybařit ani v oblastech daleko na moři, kde je rybolov povolen. Rovněž restaurace snížili nákup čerstvých ryb na polovinu, protože klesla poptávka. Ekologičtí aktivisté se zpočátku obávali nejhoršího, když se o úniku dozvěděli. Původní odhad byl, že únik je pětkrát větší než množství, které úředníci později oznámili. Pobřežní stráž rovněž uvedla, že značná část ropné skvrny se rozpadla na moři, což omezilo dopad na citlivé mokřadní oblasti a divokou zvěř podél pobřeží. Štěstí v neštěstí je i fakt, že jsme zrovna v přestávce mezi dvěma pravidelnými migracemi velryb. Můj kamarád, který těží ropu v Texasu celý život, se smál mému zděšení s tím, že takové malé "ropné pšouknutí" je v Mexickém zálivu na denním pořádku a nikdo to neřeší. Upozornil mne tím ale na zajímavou věc. Je totiž třeba si dát každou ropnou havárii do patřičných souvislostí. Výbuch ropné plošiny Deepwater Horizon v Mexickém zálivu byl největší náhodný únik v globální historii - asi 2 miliony barelů. Únik z tankeru Exxon Valdez u břehů Aljašky byl asi 260 000 barelů. Tato současná katastrofa v Orange County je asi 3 000 barelů. Pokud se týče jen objemu, je to malé procento toho, co bychom považovali za katastrofální únik ropy. To je ale jeden úhel pohledu na věc.

Všechno je totiž o lokalitě. Toto je ropná skvrna skromné ​​velikosti, ale zato ve velmi citlivé oblasti. Navíc jen asi čtyři míle od pobřeží. Takže to, že je malá, neznamená, že není významná. Je to příliš blízko tomu, co nazýváme plážemi s občanskou vybaveností, jako je Huntington Beach, Newport Beach až po Dana Point. Ty jsou plně využívány pro všechny druhy rekreace. V této oblasti v jižní Kalifornii fouká trvalý západní a jihozápadní vítr, a tak to trvá jen pár hodin, než se ropa vyplaví na pláže. V případě Deepwater Horizon to bylo 50 mil od pobřeží. Trvalo týdny, než se ropa skutečně dostala na břeh a lidé se na to mohli připravit. Zde neexistovala žádná skutečná příprava, kterou byste mohli udělat. Olej už byl na plážích, v okamžiku kdy se lidé vůbec dozvěděli, že se něco stalo. Další věc, kterou si musíme uvědomit, je, že žádné dva úniky nejsou úplně stejné. Je to částečně o geografickém charakteru místa, větru, přílivu a odlivu, a tak dále. A jde také o složení ropy samotné. Ropa z Mexického zálivu připomíná lehký, sladký kuchyňský olej z Louisiany. Ropa z jižní Kalifornie je extrémně těžká, tmavá, hustá s vyšším obsahem těžkých složek, jako jsou asfalty, takže je mnohem toxičtější. Svoji roli hraje i teplota vody, která je v Karibiku asi o 10 stupňů Celsia vyšší než je teplota vody v Pacifiku na Západním pobřeží. Ropa se ve studené vodě odbourává pomaleji. Na hranici příboje se ve vlnách mísí s pískem a vytváří jakousi sraženinu v podobě asfaltových hrudek, kuliček a placiček, ty se pak hromadí na plážích. Dá se očekávat, že i když momentálně máme na plážích uklizeno, tak během zimních bouří budeme tyto hrudky ropy na plážích opět sem tam nacházet.

Ze všech ekosystémů, kam se může ropa dostat, jsou pláže pravděpodobně jedním z nejméně složitých. Není to příliš komplikované prostředí a můžete dokonce použít stroje k odstranění dehtových kuliček a agregátů z písku. Daleko největším problémem na pobřeží Kalifornie je to, že je zde několik hlubokých zálivů, do kterých ústí řeky a mokřady. Jakmile se ropa dostane až sem, nelze ji vyčistit. Myslím tím, že můžete na povrchu posbírat trochu ropy, ale jakmile se zaplete do veškeré mokřadní vegetace, neexistuje žádný skutečný způsob, jak ji odstranit, aniž by to způsobilo škody ještě větší, než ropa samotná. Do všech těchto míst již samozřejmě byly nainstalovány norné stěny, ale pokud bude silné vlnobití a prudký příliv za zimních bouří, ropa se přes ně snadno dostane. Typické pro tento ekosystém je veliké množství sedimentů, které se v těchto místech ukládají, a to je v případě že se do nich dostane ropa skutečně tragédie. Pokud se ropa uloží hlouběji do těchto vrstev, nedostane se k ní ani kyslík, ani sluneční záření. Oba tyto faktory jsou pro odbourávání ropy klíčové a bez nich bude ropa v ekosystému působit toxicky nejméně další desítky let.

Surová ropa je konglomerát asi 40 000 různých sloučenin. Nejproblematičtější jsou však tzv. polycyklické aromatické uhlovodíky neboli PAH. Tyto PAH mohou být jak toxické, to znamená přímo jedovaté, tak také silně karcinogenní (rakovinotvorné).

Nakonec se ale všechny uhlovodíky časem rozloží, takže není pochyb o tom, že se rybolov obnoví, je to jen otázka času. Podobný proces po úniku ropy v roce 2015 v Santa Barbara County, severozápadně od Los Angeles trval přibližně několik měsíců.

Ukončení rybolovu nezaskočilo jen ty, kteří se tímto způsobem živí. Mnohým lidem (včetně mne), kteří žijí blízko vody, to odebralo jedinou smysluplnou činnost - rybaření:) A tak nezbývá než doufat, že by úřady mohly dát rekreačním rybářům pěkný dárek k Vánocům - nejen úplný zákaz těžby ropy pod hladinou v Kalifornii, ale i částečné zrušení zákazu rybolovu.

Nakonec nejlepším indikátorem, že se vše pomalu vrací k normálnímu životu jsou hejna ptáků kulíků, kteří neúnavně běhají sem a tam podle příboje ve snaze sezobnout písečného kraba v okamžiku, kdy s přicházející vlnou vystrčí tykadla z písku. Vždycky mne pohled na ně dokáže pozitivně naladit. Vzpomenu si totiž na legendární scénu z příběhu série Maxipes Fík, kde jsem jako kluk tyto neúnavné ptáčky viděl v akci poprvé :)