Něco je jinak

Včera bylo venku 95°F (35°C) a v jednom z největších nákupních center Los Angeles Citadel Outlets slavnostně rozsvítili vánoční strom. A ne ledajaký, má 115 stop (35m) na výšku, je tedy dvakrát tak vysoký jako písmena slavného nápisu Hollywood a o více než 30 stop vyšší než tradiční vánoční strom v Rockefeller center New York. Nápis pod ním hlásá, že jde o nejvyšší uříznutý živý vánoční strom na světe (jak jinak), a je na něm 10 000 baněk (kouliček pro ty co nejsou z Moravy) a 18 000 nízkoenergetických LED světel.

Když jsem si vzpomněl na podobné rozsvěcení vánočního stromu na Staroměstském náměstí, napadlo mne, že je tu přece jen pár věcí jinak. A tak jsem se pustil do psaní, s cílem zachytit některé rozdíly (větší či menší) zdejší denní reality ve srovnání s krajinou pod Řípem.

Jedna z věcí, které musíte rychle vstřebat je americký systém délkových, plošných a kubických jednotek. To jak vypadá je přímým pozůstatkem boje za nezávislost. Součástí budování identity nového národa bylo distancovat se od všeho co jej spojovalo s koloniální minulostí, a tedy i měrné soustavy. Zdejší ústava zaručuje svobodu i v tom jakou měrnou jednotku si zvolíte pro svůj business, a ani Kongres už s tím dnes nic nenadělá. Ale všechno mohlo být jinak. Za svého pobytu ve Francii, coby velvyslanec USA, se Thomas Jefferson nadchnul pro fascinující francouzský metrický systém a přesvědčoval kolegy v Kongresu o nesporných výhodách tohoto jednotného a jednoduchého systému měr a vah. Zavedení univerzálního metrického systému pro míry a váhy se tenkrát v USA zdálo na dosah. Chyběla jen praktická ukázka. Thomas Jefferson tehdy požádal svého dobrého přítele, vzdělaného francouzského encyklopedistu a badatele Josepha Dombeyho, aby osobně v americkém Kongresu prezentoval praktičnost univerzálního metrického systému. Ten vybaven přichystanými tabulkami, váhou, měřidly i etalonem jednoho kilogramu a jednoho metru, vyrazil přes Atlantik. Bohužel hurikán odchýlil loď z kurzu do New Yorku, a ta se tak, hodně poškozena, dostala až do Karibiku. No, a co čert nechtěl, v Karibském moři se francouzská loď potkala s korzáry ve službách Britské koruny. Joseph Dombey skončil ve vězení jednoho z karibských pirátských přístavů, kde také během čekání na vykoupení zemřel, a s ním i naděje Ameriky na metrický systém. V současnosti alespoň většina výrobců udává k místnímu měrnému systému do závorky i relevantní údaj odpovídající hodnotě v systému metrickém.

Na obrázku je nádherný příklad jak bohatou škálu například objemových jednotek Amerika má. Chce to trochu trpělivosti, než se přeorientujete například při vaření podle receptu, nebo když třeba potřebujete naředit hnojivo a dosáhnout určité koncentrace. Metrický systém je proti tomu vážně nuda :)

Další americkou specialitou je stupnice měření teploty ve stupních Fahrenheita (značka °F). Jednotka je pojmenována po německém fyzikovi Gabrielu Fahrenheitovi a stupnice vychází ze dvou základních referenčních bodů. Teplota 0 °F je nejnižší teplota, jaké se podařilo Fahrenheitovi dosáhnout (roku 1724) smícháním chloridu amonného, vody a ledu (přibližně -17,78 °C) a teplota 98 °F (přibližně 36,67 °C) je normální tělesná teplota člověka.

Základní orientaci v měrném systému USA, která by vám měla pro život stačit, přináší tato tabulka:

• 1 palec (inch) = 2,54 centimetrů

• 1 stopa (foot) = 12 palců (inches) = 30,5 centimetrů

• 1 jard (yard) = 3 stopy (feet) = 91,5 centimetrů

• 1 míle (mile) = 1 609 metrů

• 1 unce (ounce) = 16 drams = 28,35 gramů

• 1 libra (pound) = 16 uncí (ounces) = 453,59 gramů

• 1 galon (gallon) = 3,785 litrů

• 1 barel (barrel) = 120 litrů

• 0 °C = 32 stupňů Fahrenheita (°F)

• 10 °C = 50 stupňů Fahrenheita (°F)

• 20 °C = 68 stupňů Fahrenheita (°F)

• 30 °C = 86 stupňů Fahrenheita (°F)

Pokud si už pamatujete alespoň základní převodní poměry jednotek, mám pro vás skvělou zprávu - věc kterou si v USA pamatovat nemusíte jsou PIN kódy, žádné tu totiž nepotřebujete. Systém je nastaven tak, aby byl co nejjednodušší. Ani telefony ani kreditní karty PIN nevyžadují. Komplikované procedury spojené s uvedením mobilu do provozu, či několik kroků při placení kartou, nemají na zdejším náročném trhu šanci. Dalším velkým zjednodušením je akceptace elektronických verzí dokumentů, dokladů, smluv atd. V mobilu tak můžete v elektronické formě nosit řidičák (ID), pojistné smlouvy a doklady k autu, zdravotní dokumentaci, daňové přiznání, různé licence, povolení, členské doklady a samozřejmě kreditní či zákaznické karty. Pozor situace může být stát od státu velice odlišná!

O velkých rozdílech ve věcech kolem automobilů a jejich provozu v Kalifornii jsem již psal. Raketově rostoucí množství elektrických aut, ale i motorek, bicyklů a koloběžek mění dynamiku provozu. Obrovské zrychlení, které elektromotor umožňuje, řidiči aut, ale i třeba cyklisté rádi využívají. Setkáte se s tím při předjíždění a také na křižovatkách. Kouknete se vpravo, vlevo, nikde nikdo. Kouknete do zpětného zrcátka, taky nikdo. Chcete se rozjet a šup vedle vás stojí/jede Tesla. Stejně tak manévry na poslední chvíli, dříve by si cyklista vjet do křižovatky na oranžovou nedovolil, teď na pár metrech zrychlí jako automobil. Chybí také další doprovodné signály, jako zvuk motoru. Pokud zrychluje z 0 na 100 za několik vteřin Ferrari, Corvette nebo Mustang, slyší to celá ulice. Pokud to samé udělá jejich elektrický kolega, je to jako v němém filmu. Naštěstí si po pár týdnech mozek upgraduje zažité stereotypy řízení a vyhodnocování rizik provozu. Řidiči co v autě po cestě do práce za volantem spí, nebo pracují na počítači a vůz řídí autopilot, mne ale děsí stále. Zatím jsou to jen ojedinělé případy.

https://www.youtube.com/watch?v=Wx1s7eb1Vp8

Co však není v Kalifornii a jinde v USA ojedinělé je naprostý chaos v barevném označování paliva u benzínových pump. Jednou je diesel zelený, jednou černý. Každá firma to má jinak. Naštěstí tu většina aut jezdí na benzín, elektřinu či vodík. Diesel je výjimečný, a tak si myslím, že pokud už majitel takového vozu vůbec najde pumpu kde naftu mají, tak už dá pozor aby se nespletl. Platí se kartou přímo na stojanu. Nejdřív načtete kartu a můžete tankovat. Jakmile skončíte, příslušná částka se odečte z karty. Chcete-li platit hotově, musíte tak učinit předem v pokladně pumpy, pokud je otevřena. Řeknete kolik galonů kterého paliva chcete a u kterého stojanu stojíte, obsluha na dálku naprogramuje příslušný stojan. Nebojte se, pokud se netrefíte a předplatíte více paliva než kolik se vešlo do nádrže, obsluha vám rozdíl obvykle vrátí.

Při pohledu na fotku stojanu čerpadla si musím povzdechnout. Benzín teď v Kalifornii stojí od $4,6 za galon, v Beverly Hills už jsou dokonce na $6. Cena stoupla meziročně již o více než 50% a cestovní šílenství na Den díkůvzdání a Vánoce ji požene dál nahoru. Přede 2 lety se dalo natankovat i za $2,7. Zdejší ekonomika je ale velmi flexibilní a za 3 měsíce může cena spadnout na polovinu. Žijeme v bláznivé době. Obchodník z AutoNation mi dnes elektronicky nabídnul vyšší cenu za moje auto (má najeto 20 000 mil), něž kolik jsem zaplatil za nové přede dvěma lety. A pak že koupit si nové auto je jedna z nejhorších investic vůbec! Ale neprodal jsem, protože nové si tak snadno nepořídíte. Došly čipy i auta...

Jak může být leccos jinak, než se zdá na první pohled, ukazuje i příhoda mého syna. Jednou se ho ve škole ptali, co je oblíbené jídlo v zemi odkud pochází. Řízek (schnitzel), zněla odpověď, je to u nás velmi oblíbené jídlo a spousta lidí ho považuje i za jídlo slavnostní. Aha, Wienerschnitzel vybavilo se okamžitě jeho spolužákům. To jsi se narodil fakt v "cool country" uznali všichni. Zanedlouho se však ukázalo, že Wienerschnitzel je na Jihozápadě USA největší řetězec rychlého občerstvení, který je specializovaný na prodej hot dogů všeho druhu a velikosti. Marně se synek snažil, vysvětlit že Wienerschnitzel vypadá úplně jinak, a že se v Česku každá rodina necpe hot dogy při jakékoliv příležitosti. Řízek nikdo neznal. Pomohla až rada starší sestry, že má řízek popsat jako obří kuřecí nugetu (oversized chicken nuget) - smažené nugety znají všichni z McDonalds či Popeyes Fried Chicken. Zabralo to.

Když už jsme u rychlého občerstvení, tak i tady je něco jinak. Kromě toho, že se téměř výhradně nakupuje z auta (drive through) jsou všechny dochucovadla jako kečup, majonéza, hořčice či Tabasco zdarma. Výsledkem je, že po čase v autě nacházíte pytlíčky s kečupem na nejpodivnějších místech...