Starý sad - Lemon tree orchard

Minulý víkend jsem na severní straně města hledal pro auta otevřenou přístupovou cestu do St. Peters Canyon, který leží na "22-mile Mountains to Sea Trail" - neskutečné stezce, která vede napříč Orange County z Weir Canyon v Cleveland National Forest až na Newport Beach u Pacifiku. Asi neexistuje příjemnější způsob, jak zažít jednu z nejpozoruhodnějších sítí parků, stezek a chráněných památek v této části Kalifornie. Stezka má z velké části asfaltový povrch s průměrnou šířkou 120 palců a minimálním převýšením. A't již jdete pěšky, jedete na kole, či na koni, stezka vás povede jak přes města Anaheim, Orange, Tustin, Irvine, Newport Beach, tak i nádhernou krajinou Peters Canyon Regional Park, San Joaquin Wildlife Sanctuary a Upper Newport Bay. Btw. Je to prave ta stezka, kterou pouzivaji k migraci pres obydlena mista i kojoti, tedy hlavne v noci.

A právě tady, i přes skutečnost ze Peters Canyon mám prochozený křížem krážem, jsem na hranici kaňonu a městské aglomerace North Tustin narazil na opuštěný sad tvořený necelou tisícovkou starých stromů - citrónovníků. A ne ledajakých, jde o odrůdu označovanou jako citróník Meyerův - Meyer lemon. Že jste o něm neslyšeli? Není se co divit, už se komerčně nepěstuje a jeho plody v obchodech často nenajdete. Do Kalifornie dorazil z Číny počátkem 20. století, a je to vlastně hybrid, který vzniknul křížením klasického citronu a mandarinky. Zralé plody mají sytou žlutou barvu vaječného žloutku a tenkou slupku. Snadno se loupou a kůra neskutečně omamně voní. Je to důvod proč je tento citrus velmi vyhledáván kuchaři na celém světe, přidáním jeho kůry do pokrmu, nakopnete vůni jídla do nebeských výšin. Samotná dužnina je velmi jemná, není tak sladká jako mandarinka či pomeranč, ale rozhodně se vám nezkřiví úsměv, jako když kousnete do klasického citrónu.

Jak jsem později zjistil, tento sad je posledním z kdysi vzkvétajícího citrusového průmyslu v této oblasti, který ještě neustoupil postupující městské výstavbě. Myslím že ho zachránila právě i poloha na hranici s Peters Canyon. Dříve byl součástí rozsáhlé zemědělské výroby soustředěné v takzvaném Irvine Ranch. V 80. letech minulého století, ale vše pohltilo rostoucí město. Ještě o deset let později měl sad v pronájmu farmář, který se o něj staral výměnou za sklizeň. A produkce sadu není nikterak malá - asi 9 600 beden citrónů ročně. Dnes končí většina ovoce na zemi, kde postupně shnije. Městská rada marně přemýšlí co se sadem a všemi těmi citróny dál - byl tu i nápad na Slavnosti citrónů a všechno ovoce proměnit na limonádu pro obyvatele zdarma. Zatím se ale nic dopředu neposunulo. Sad tak pomalu chřadne, ale protože jsou citrusy opravdu zázračné stromy, stále to zvládají a tiše čekají co s nimi bude.

Na druhou stranu, tak vzniklo zcela mimořádné místo, které každého milovníka přírody doslova nadchne. Dokážu se toulat sadem celé hodiny a nepotkat živou duši, ale město slyšíte. Není to jako na venkově v Riverside či Redlands, kde k vám citrusové stromy mluví svým šelestícím hlasem listů chvějících se v odpolední breeze od Pacifiku. Výhodou tady však je, že se tu nepoužívá ani zemědělská technika, ani chemie, a tak je tu jen příroda a její zákony. Proto se tu také může odehrávat apokalyptická bitva, která před lety začala ve východní části sadu, mezi stromy a trávou. A ne ledajakou trávou, agresivní vpád do sadu organizuje samotná Uruguayan pampas grass, brutální monstrum zvané též Silver pampas grass. S výškou kolem 3,5 metru mohou mít její trsy 1-3 m v průměru. V Kalifornii je to čistě invazivní druh, a jak je vidět na obrázku její atak je opravdu brutální. Ale citrusy se drží, a pokud jejich zdraví nepodlomí nějaká choroba, jen tak se nedají.