Veselé Vánoce!

Nastal čas se na chvilku zastavit a odbočit ze současné "hurry-up culture" (uspěchané kultury), která je neustále zahlcována příliš velkým množstvím informací díky explozi digitálních vstupů na jedné straně, a omezenou možností naší mysli zpracovat velkou část z nich, na straně druhé. V naší materialistické kultuře, kde jsou každodenní boje o status v podstatě konstantou, je čas Adventu možná jeden z posledních okamžiků, kdy jsou lidé ještě otevřeni i jiným rozměrům našeho bytí. Už dva roky naši realitu spoluvytváří nemoc a samozřejmě vše, co sebou její přítomnost přináší. Není to nic výjimečného, nemoci a války, jako stinná stránka lidské historie, nás provázejí od nepaměti. A každá nová generace se znovu učí, a vždy bude učit, jak jim čelit.

Když přichází problémy, většinou obracíme svou pozornost dovnitř sebe, abychom jim dali smysl. Občas se ale při tom zasekneme na místě. Přemítáme, trápíme se, cyklujeme. Můžeme uvíznout v minulosti, protože tam obvykle hledáme podobnou zkušenost, říkáme tomu přemítání. Spousta z nás může skončit v myšlenkových smyčkách ohledně budoucnosti, tomu pak říkáme starosti.

Každý z nás je vesměs schopen rozpoznat rozdíl mezi normálním proudem vědomí a tím, když se začínáme dostávat do spirály negativních myšlenek. Přistihneme se, že děláme stejné věci znovu a znovu a negace nám brání přijít s jiným nebo objektivnějším řešením. Tohle "nekonečné kolečko" nám nakonec odčerpává většinu energie a zásadně omezuje naši schopnost soustředit se v daném okamžiku a čase. Jednoduše řečeno, vezmeme stresující situaci nebo zážitek a prodlužujeme ho tím, že jej neustále mentálně recyklujeme. A to je v podstatě všechno, co stojí za našim současným chováním a oprávněnými stížnostmi, jak jsme dnes na sebe hnusní, jak se společnost a lidé mění k horšímu, jak realita pandemie odhaluje temné úmysly některých z nás.

Jak už jsem zmínil, vánoční svátky jsou obdobím, kdy si většina z nás tradičně udělá chvilku na reflexi přítomnosti, přemítání o minulosti, a občas také na plány do budoucna.

Tak jako mnozí jiní, i já momentálně přemýšlím, jak se vyhnout zbytečnému cyklování, jak neposilovat negativismus, či jak minimalizovat plýtvání mentální energií. Myslím, že je pár věcí, kterým budu věnovat ještě více pozornosti.

Pokud to jen trochu jde, je lepší na většinu věcí nereagovat hned. Zvláště věci, které nás rozrušují, potřebují časový odstup. Lidská mysl se nevyvinula tak, aby byla vždy přítomna v "daném okamžiku". Nádherně to zachycuje české přísloví "ráno moudřejší večera". Nakonec ve většině případů naše reakce není vůbec nutná.

Když nás něco dlouho trápí, nebo si neumíme poradit, je fajn zeptat se lidí, kteří nám mohou poskytnout určitou jinou perspektivu. Většinou to nejsou naši blízcí. Jsou to lidé s celoživotní zkušeností, lidé kteří nejsou angažováni v naší vlastní pavučině bytí. Lidé, jejichž činy a životní osudy provází respekt k základním hodnotám i vnitřní integrita. Mnohdy se vyplatí věnovat trochu pozornosti tomu, jaké bitvy vybojovali, neboť všechno už tu jednou bylo. Také nám to může poskytnout příležitost projevit trochu úcty a respektu.

Osobně jsem přesvědčen, že je velmi důležité hledat pomoc a podporu v přírodě. Myšlenka, proč může být příroda tak užitečná, spočívá v tom, že dává naší mysli schopnost dobít energii. A způsob, jakým to dělá, je nenápadné upoutání naší pozornosti k věcem, které jsou pro nás zajímavé, ale nemusí nutně zaměstnávat naši mysl, abychom jim dali smysl. Ukazuje se, že zde existuje závislost na dávce - čím intenzivnější a pohlcující je skutečný zážitek, tím větší je zisk (sluchátka v uších k tomu vážně nepotřebujete). Dalším mechanismem, který vysvětluje, jak může být příroda užitečná, je podpora pocitu úžasu. Pocitu, že jsme v přítomnosti něčeho obrovského, co nedokážeme vysvětlit. To nám dává pocit perspektivy a naše vlastní obavy jsou menší a menší...

Veselé Vánoce - Merry Christmas!

PS: Pokud se už člověk rozhodne rozjímat, je mnohem lepší učinit tak u šálku či skleničky něčeho dobrého. Přidávám proto recept na na pouštní svařák (tady se mu říká hot Toddy).

• 1 šálek horké vody (můžete zkusit i čaj)

• 1 panák bourbonu nebo whiskey (jasně že z Kentucky)

• 1 lžíce citronové šťávy (pokud možno čerstvé)

• 1 lžička chilli medu (hot honey je klíčová ingredience)

• 1 špalík skořice a plátek citronu na ozdobu

Nejlepší je použít pouštní med z květin a kaktusů Sonorské pouště s infuzí zdejších chilli papriček. Neexistuje lépe uskladněný letní žár, který vás rozehřeje či rozžhaví, kdykoliv budete potřebovat. On-line už dnes seženete úplně všechno, a když ne, tak přikládám jednoduchý návod jak vyrobit tento úžasný zdroj tepla doma. Chili papričky můžete použít čerstvé, sušené nebo jejich kombinaci. Upozorňuji předem, že pokud nejste vyloženě chilihead nepřehánějte to s papričkami, hranice mezi zdrojem tepla a raketovým palivem může být velmi tenká :)

• 3-5 čerstvých papriček habanero, nahrubo nasekaných (nebo jiné čerstvé pálivé papričky dle vašeho výběru, habanero by měli ustát všichni)

• 3-5 malých sušených chili papriček, nahrubo nakrájených (třeba Hawaiian hots, ale hodí se i thajské chili apod).

• 350ml kvalitního medu

Nakrájené papriky a med dejte do malého hrnce nebo kastrolu. Zahřejte a vařte na středním plameni 5 minut. Stáhněte med z plotny a nechte vychladnout na pokojovou teplotu. Přeceďte med přes jemné síto. Papričky můžete vyhodit nebo si na nich pochutnat. Ochucený med skladujte v lednici. Hodí se na všechno - na smažené kuře a grilované maso, zeleninu, sýr, seafood, na zmrzlinu, na výrobu medové hořčice, do míchaných nápojů, proteinových drinků a samozřejmě na svařák.

Na zdraví - Cheers!