Vodní past Eastern Sierra

Na výlet do Eastern Sierra Nevada po legendární CA 395 jsem se těšil velmi dlouho. Jednak proto, že neexistuje lepší způsob jak si vychutnat monumentální velikost nejvyšších hor Kalifornie, a také proto, že cesta vede údolím neuvěřitelné řeky Owens. Nejprve je ale nutné vstřebat několik důležitých faktů, a také pochopit, jak funguje tzv. "Water Trap" (vodní past) Sierra Nevada. Toto obrovské pohoří táhnoucí se od severu k jihu více než 400 mil, tvoří mimo jiné 120 vrcholů vyšších než 4000m! Mohutná přírodní hradba způsobuje, že srážky z mraků pocházejících z Tichého oceánu, se nemohou dostat dále na východ. Většina z 200cm vody tak padá na západní svahy a hřeben pohoří, a vzniká tak „dešťový stín“ směrem do vnitrozemí. V údolí řeky Owens tak vlastně téměř vůbec neprší, a přesto je celé údolí neobyčejně bohaté na vodu. Jeho indiánský název "Payahǖǖnadǖ" tedy nepřekvapí - Place of flowing water.

V čem tedy spočívá tajemství Owens Valley? Tato velkolepá krajina je charakterizována jako „High Desert“. Což je termín volně používaný k popisu oblastí, které jsou kolem 4 000 stop nad mořem (1200 m) a dostávají méně než 25 cm srážek za rok. A je tomu vážně tak. Údolí se nachází ve výšce 3 500 - 4 500 stop (1000 - 1300 m) a má roční úhrn srážek max. 12 cm – jasně tedy splňuje High Desert kritéria. A přesto není ani zdaleka suché!

Sierra Nevada pohledem pres Owens Valley z White Mountains.

To, co jej odlišuje od jiných High Desert oblastí na jihozápadě Spojených států je to, že je lemováno dvěma z nejvyšších horských pásem na kontinentu. Hory, které se zvedají podél východní strany údolí, pohoří White a Inyo Mountain, zachycuji poslední zbytky srážek co unikly přes Vodní past, v některých místech ve vysokých polohách je to až 45 cm ročně. Ale je to pohoří na západní straně údolí, nádherná a fascinující Sierra Nevada, která zachycuje a produkuje vodu, jenž stéká do údolí a vytváří tak řeku Owens. Přes zimu na horách běžně napadne 11 metrů sněhu, který na mnoha místech neroztaje ani do další zimy. Údolí tak má o celoroční přísun vody postaráno.

Owens river

Dnes již téměř nic nepřipomíná Kalifornské války o vodu, ze 40. let 20, století. Jak je třeba známe z filmu Čínská čtvrť, Vodní práva na řeku Owens, tehdy získalo Los Angeles. A proto i dnes třetina vody opouští údolí velkým akvaduktem a míří na jih do věčně žíznivé Jižní Kalifornie. V posledních letech řada soudních rozhodnutí a kroky Ministerstva pro vodu a energii pomohly obnovit populaci ryb v řece, a také upravit okolí vodního toku, díky čemuž je opět jedním z nejlepších míst pro muškaření na Západě USA.

Voda je velmi rychlá a okolí je tak krásné, že soustředit se na ryby je opravdu těžké..

Když jsem tu brzy ráno chytal pstruhy a koukal na panorama Sierra Nevada nasvícené vycházejícím sluncem, uvědomil jsem si, jak zdrcující to musel být pohled pro nové osadníky měsíce se trmácející za novou budoucností na Západ, když se jim do cesty postavila 4000 metrů vysoká a téměř 700km dlouhá hradba velehor. Proto se také stala hlavní kolonizační dálnicí tzv. Oregonská stezka mnohem dále na severu.

Tioga Pass

Ale přes Sierra Nevada se dnes již dá dostat na druhou stranu, a to i autem. Pravda silnice je otevřena jen pár měsíců v roce, ale projet se po ní přináší zážitek na celý život. Ano, jde o slavnou Tioga road, nejvýše položenou silnici v Kalifornii, která překonává vysokohorské sedlo Tioga pass ve výší bezmála 10 000 stop (3000 m), a je zároveň východní branou do údolí a Národního Parku Yosemite. Silnice byla postavena ve 30.letech minulého století a její každoroční otevření, po té co se koncem července podaří silničářům prokousat sněhem na druhou stranu, je velká sláva. Následující 3-4 měsíce je pak možné vidět přímo z auta jedny z nejkrásnějších horských scenérií světa, než vše zase přikryje více než desetimetrová peřina nového sněhu.

Každý rok se silničářům uprostřed léta nakonec podaří Tioga pass zprůjezdnit pro tisíce nedočkavých turistů.

Když už budete na východní straně hor, nesmíte vynechat zastávku u Mono Lake, které leží dole v údolí pod horským sedlem. Mono Lake, jedno z nejstarších jezer na Západní polokouli, je strašidelně krásné a ve svých třpytivých modrých vodách odráží zasněženou Sierru Nevadu. Je to obrovské vnitrozemské moře, vyplňující přírodní pánev o velikosti přes 70 čtverečních mil. Nejvýraznějším rysem jezera Mono jsou jeho děsivé věže – Tufa Towers - minerální struktury vytvořené, když sladkovodní prameny probublávají alkalickými vodami jezera.

Zářez v horském pásmu ve tvaru písmene "Y " uprostřed obrázku je Tioga Pass.

Tufa towers, dávají tušit co se zde odehrálo v minulosti. Jelikož je jezero součástí celého vodního systému údolí Owens, a má jen omezené přítoky, zasáhlo jej nekontrolované odčerpávaní vody, do 350 mil vzdáleného Města Andělů, snížením hladiny o několik metrů. Tato skutečnost měla za následek, že se u břehů vynořily slavné strašidelné věže. Dnes už je jezero stabilizované a jeho slaná voda vás nejen přiměje plavat jako dřevo na hladině, ale také živí biliony žábronožek solných (Artemia salina) a přitahuje tak miliony stěhovavých ptáků, aby si na nich pochutnávali.

Mono Lake je slaný zbytek mnohem většího pleistocénního sladkovodního jezera známého jako Lake Russell. Voda je v současnosti asi dvakrát slanější než voda oceánu. Uprostřed jezera Mono jsou dva ostrovy, Negit a Paoha, Slavné tufové věže jsou na jižním břehu.