Za sněhem!

Vánoční svátky a přelom roku je v Evropě většinou spojen s představou zasněžené, ztichlé krajiny, mrazivého vzduchu a spící zimní přírody. Ano, dá se namítnout, že poslední dobou rozhoupané klima neustále překvapuje extrémními změnami počasí, nicméně minimálně mentálně zůstává tato představa fixována v myslích většiny lidí. V jižní Kalifornii sněhu opravdu moc nenajdete, ale je tu! Big Bear Mountain Resort ležící u stejnojmenného jezera se nachází necelé 2 hodiny jízdy od Los Angeles. Další špičková zimní střediska leží mnohem více na sever v pohoří Sierra Nevada - Mammoth Mountain Ski Area a samozřejmě světoznámé Lake Tahoe na hranicích s Nevadou. V zimě tu panuje opravdu velmi čilý ruch. Pokud tedy preferujete klidné a tiché rozjímání, jasnou volbou kam z jižní Kalifornie vyrazit za sněhem, je jižní Utah.

Modrá slunečná obloha, zářivě červené skály a lehký poprašek čerstvého sněhu vytvářejí idylickou zimní scénu, která vám jen tak nevymizí z paměti. Geografie a topografie tohoto regionu je však neuvěřitelně rozmanitá a výjimkou nejsou oblasti s vysokou nadmořskou výškou a stinné kaňony s hlubokým sněhem, zledovatělé cesty a celodenní mráz.

Ať už zkoumáte sluncem zalité stezky, lyžujete po zasněžených svazích nebo se procházíte ztichlými městečky, zimní návštěva jižního Utahu je nezapomenutelná. Aby byla nezapomenutelná v tom pozitivním slova smyslu, je dobré mít na paměti následující: musíte mít sebou sněhové řetězy nebo pohon 4x4, nemrznoucí směs do ostřikovačů (v jižní Kalifornii ji těžko seženete, kupte ji cestou :), nějaké deky, zimní boty, zásobu pitné vody a kapesní svítilnu. Kouzlo tohoto regionu je dáno mimo jiné rozsáhlými oblastmi, kde žije jen minimum lidí, není tu průmysl a infrastruktura je omezená. Noci jsou tak temné, že nevidíte vlastní ruku před obličejem, ano jde o pověstné nejtemnější oblasti na Zemi, které jsou rájem pro pozorovatele noční oblohy. Ti sem ale většinou vyrážejí v létě. Stejně tak ticho, neuvěřitelné, hluboké ticho, které ruší jen váš vlastní dech. Pro člověka žijícího v metropolitní oblasti Los Angeles něco naprosto neskutečného a fascinujícího!

Pokud se do jižního Utahu vydáte z Los Angeles je to jednoduché cestování. Na severu města se napojíte na dálnici I-15 která vás asi po 3-4 hodinách přivede přes Barstow do Las Vegas v Nevadě. Z Vegas pak pokračujete po stejné dálnici I-15 dále na severovýchod a po dalších 4 hodinách jste na místě. A máte dvě možnosti - dojet po dálnici až do Cedar City a z východní, bezpečnější strany, vyšplhat do nejvýše položeného lyžařského střediska v Utahu - Brian Head (asi 3300 m), nebo odbočit z I-15 o něco dříve (Harrisburg Junction) a podél hranice s Arizonou přijet do oblasti z jihu, přes historické správní středisko Kanab. Pokud se chcete kochat krajinou doporučuji druhou variantu, a pak pokračovat na sever po silnici číslo 89. Ta vás přivede asi za hodinu přímo mezi dva ohromující a světoznámé geologické útvary nyní chráněné jako Zion National Park a Bryce Canyon National Park. Zimní návštěvu těchto míst mohu vřele doporučit. Turistů je málo, dostanete se všude a hlavně sníh, hra světla a stínů díky nízkému zimnímu slunci, skvělá viditelnost a barvy ve studeném vzduchu, zážitek oproti létu dramaticky umocní...

Strávíte-li zde několik dní, ať už lyžováním nebo na stezkách v kaňonech či národních parcích, mějte na paměti, že jste ve výšce kolem 3000 m, je to nápor na plíce i srdce díky řidšímu vzduchu. K tomu přidejte zde obvyklou, pouze 10% relativní vlhkost vzduchu, při níž máte pocit že vás stále škrábe v krku, smrkáte krev, oči pálí a kůže za chvíli šustí jako balící papír... Pít hodně tekutin, zvlhčovací krém a kapky do očí jsou nezbytnost. Chápu, že rodilý horal se tomu může jen zasmát, ale pokud žijete celý rok u oceánu v minimální nadmořské výšce s 90% vlhkosti vzduchu, dá vám jižní Utah fyzicky pořádně zabrat. Aby nebyl všem překvapením konec, zjistil jsem, že i tady, nehledě na drsné klimatické podmínky, se dá rybařit! Led už byl dostatečně silný, a tak se na Panguitch Lake začali během svátečních dnů objevovat pánové s velkými vrtáky a bivaky proti větru, prostě ice fishing v plné parádě. Tady v horách tvoří 80% úlovku ryba zvaná Splake, což je kříženec samce pstruha potočního a samice pstruha jezerního. Nemůže se dále rozmnožovat, proto je jeho populace snadno kontrolovatelná, a jde tak o ideální rybu pro sportovní rybolov, a to nejen v případě zimního rybaření na dírkách. A pokud náhodou chytíte původního jezerního pstruha, většina slušných rybářů ho vrátí zpět vodě.

Na závěr nemohu opomenou ještě jednu místní zimní specialitu, zdejší legendární prašan - The Greatest Snow on Earth® mu tady říkají. A mají proto dobrý důvod, unikátní kombinace klimatických podmínek způsobuje, že zde několikrát za sezonu napadne pro volné lyžování vrstva ideálního prašanu. Vlhké zimní bouře z Pacifiku míří nejprve směrem k pohoří Sierra Nevada v Kalifornii. Tam bouřky shazují metry sněhu s vlhkostí 10 až 12 procent. Mraky putující dále na východ do Utahu nad pevninou vysychají a vlhkost sněhu klesá na 8,5 procenta. Sněhové bouře jsou chladnější a sušší. To v průběhu sezony způsobí, že sněžení zanechá na dně trochu hustší základ a nadýchanější lehčí vrstvu sněhu nahoře. V těchto podmínkách vzniká světlý krystalický typ sněhové vločky nazývaný dendrit. Jsou tenké a symetrického tvaru, ale co je nejdůležitější, vytvářejí úžasný nadýchaný prašan, který je ideální pro lyžování. Zcela opačnou zkušenost mám ale s jeho každodenním ranním odhazováním :) Čerstvý sníh se totiž chová spíše jako jemný písek, nebo drobné polystyrenové kuličky. Je sice lehoučký jako pírko, ale sype se vám z lopaty a vítr vám ho rychle z hromady nafouká zpět...