Když v Kalifornii prší

Voda je v posledních letech v této zemi téma číslo jedna. Nechci tu zevrubně popisovat příčiny problémů s vodou, jejich následky, či spekulovat nad možnými scénáři řešení, chci se jen sdílet, jak tuto situaci vnímá člověk, který si pomalu zvyká na fakt, že déšť dvakrát za rok v únoru je tak akorát. A pokud pršelo třikrát, hned slyšíte že zima byla letos v Jižní Kalifornii krutá :-D

Zimní dešťové a sněhové srážky jsou tady hlavním zdrojem sladké vody. Bouře, které přicházejí z Pacifiku, se zaseknou o obrovské pohoří Sierra Nevada, které se táhne od severu k jihu na východní hranici státu a vytváří tak ohromnou hradbu pro mraky, jež vysypou všechen svůj náklad vody do hor. Většinou je to v podobě 10 a více metrů sněhu v ročním úhrnu. Až čtyři a půl tisíce metrů vysoké vrcholy úchvatné Sierra Nevada, vytvářejí jeden z nejbrutálnějších srážkových stínů na Zemi - slavné Death Valley, které leží za nimi na hranici Nevadou.

Když to hodně zjednoduším, tající sníh napájí dvě obrovské řeky Sacramento River a San Joaquin River. Prvně jmenovaná teče na západ a monumentální deltou se vlévá do Pacifiku ve Střední Kalifornii (často se jí říká Nil Západu, a je to sladkovodní rybářský ráj). Druhá řeka je pak nejdůležitějším zdrojem vody pro kalifornské zemědělství, protože přivádí vodu do Central Valley - Zahrady Ameriky.

V poslední dekádě v souvislosti s oteplováním taje Arktický led a Pacifický jet stream (výškové tryskové proudění v atmosféře) se posunuje směrem k pólu a vytlačuje tak zimní bouře z Kalifornie na sever. Následkem je rostoucí srážkový deficit, který letos dosáhl již takového stupně, že přestože v zimě sníh na horách napadl, veškerá voda se při jarním tání vsákla do vyprahlé země a do řek se nedostalo téměř nic.

Pohledem na mapu snadno zjistíte, že v Jižní Kalifornii, téměř žádné řeky nejsou. Odkud tedy bere obrovská aglomerace Los Angeles - San Diego vodu? Je to neuvěřitelné, ale třetina vody je přiváděna přes 400 mil dlouhým umělým kanálem ze Sierra Nevada (začíná v Lake Oroville), druhá třetina pochází z řeky Colorado v Arizoně a přivádí ji přivádí ji 242 mil dlouhý Colorado River Aqueduct (začíná v Lake Havasu). Poslední třetinu tvoří zásoby podzemní vody. Většinu této sladké vody však nevypijí obyvatelé měst, ale věčně žíznivá pole farmářů (až 80%). A není se čemu divit - pokud si v USA koupíte jakoukoliv čerstvou zeleninu nebo ovoce máte 50% šanci, že pochází z právě z Kalifornie.

Colorado River Aqueduct přivádí denně do L.A. přes 4,5 miliardy litrů vody.

Bohužel v posledních letech jsou tyto tři zdroje vody v rostoucím deficitu. Na významu tak nabývají i další možnosti jak získat sladkou vodu. Jednou z nich je odsolování mořské vody. Bohužel tato metoda stále překonává velké technologické výzvy, a proto představuje jen doplňkový zdroj pitné vody. Možná by stálo zato se podívat v čem je problém a posadit tak do reality občasná tvrzení zřejmě plně neinformovaných lidí ve smyslu - máte oceán za rohem, nemůžete mít problém s vodou. Za prvé není jednoduché vodu jen tak čerpat přímo z moře. Obsahuje totiž obrovské množství vajíček a larválních stádií téměř všeho živého v oceánu. Odsolovací jednotky by se tak staly zařízením na masivní sterilizaci Pacifiku. Řešit se to dá umístěním nasávání hluboko pod mořské dno. Druhou výzvou je obrovská energetická náročnost vlastního procesu. Mořská voda se musí protlačit pod gigantickým tlakem přes velmi jemné membrány, které dokáží zadržet sůl a propustit jen vodu. A jsme u třetího problému, kam se vší tou solí? Ta se odvádí ve formě koncentrovaného solného roztoku - solanky. Jednoduché řešení, jako vypustit ji zpět do moře nefunguje. Solanka je těžší než voda, klesne na dno oceánu a díky své vysoké koncentraci tam zabije vše živé - je to jako vypouštět do moře toxický odpad. Krok za krokem se ale daří nacházet technologická řešení, a tak mohlo být nedávno spuštěno největší odsolovací zařízení v USA, které stojí v městečku Carlsbad a dodává do San Diego až 7% spotřeby pitné vody

Shasta Lake - každý rok se s klesající hladinou posunují mola a budují nové příjezdové komunikace po bývalém dně jezera...

Shrnuto, jediná možnost jak v dohledném horizontu, řešit nedostatek sladké vody je omezit spotřebu. Takže se není co divit, když jsem požádal o připojení k dodávkám vody zdejší vodárenskou společnost, obdržel jsem rozsáhlý dotazník, který jsem zprvu považoval za vtip. Chtěli vědět kdo žije v domácnosti, včetně psů, koček a akvarijních rybiček. Dále jaká je obytná plocha, kolik a jakých máme umyvadel, záchodů, spotřebičů v kuchyni, prádelně, kolik a jak velkých máme aut. Obzvlášť detailně se zajímali o velikost předzahrádky a dvorku za domem, kolik procent tvoří trávník, kolik a jaké druhy stromů a keřů tam rostou, zda máme zavlažovací systém, a jaké má parametry. Zdrcující byl dotaz kolik kterých kytek máme v květináčích (naštěstí nemusíte znát botanické názvy, ale určit zda jde o pouštní vegetaci, nebo na vodu náročné druhy). Výsledkem bylo, že nám vypočítali měsíční budget na dodávku pitné vody, a to celých 8 CCF - pro ty co se ještě neorientují v imperiální jednotkovém systému, jeden CCF se rovná 100 kubickým stopám vody, což je přibližně 748 galonů :-D. Pokud nepřesáhne vaše spotřeba vypočtenou kvótu (budget) zaplatíte za 1 CCF zhruba $2. Překročíte-li budget, jste označen za "neefektivního uživatele" a vodu nad limit už dostáváte za $5/CCF. A pozor, spotřebujete-li více než 140% kvóty spadnete do kategorie "plýtvající vodou", pes od vás kůrku nevezme a napaří vám $15 za CCF.

Pořizovat si v dnešní době vlastní bazén je tady přinejmenším známkou jisté informační dezorientace. Koupání je zajištěno hustou sítí velkých komunitních bazénů, které mohou místní obyvatelé bez omezení využívat. Jejich správa je zahrnuta v poplatku, kterým se hradí rovněž odvoz odpadu a zavlažování veřejných prostor. Trávníky na předzahrádkách jsou postupně vyměňovány za umělé a rychle expanduje nový samostatný vodovodní systém, oddělený od rozvodů pitné vody. Je určen k zavlažování, a to recyklovanou vodu, poznáte ho podle krásných fialových trubek.

Jak už jsem psal na začátku, déšť je tady událostí roku. A pokud je předpověď počasí jistá, začnou se tu dít pro Evropana podivuhodné věci. Ve zprávách neustále opakují tréninkové šoty jak jezdit autem v dešti, jak připravit dům a jeho okolí na déšť, jak nepropadnout za dva dny depresi z nedostatku slunečního svitu a podobně. Děti mají obvykle ve škole vyhrazenu zvláštní hodinu s edukačním programem, jak se chovat v dešti. Ne, není to legrace. Školy jsou budovány systémem open air, tedy jednotlivé třídy, pavilony nejsou spojeny vnitřními chodbami, přestávky děti tráví venku, stejně tak obědy. I šatní skříňky jsou pod širým nebem, o parkovišti či sportovištích ani nemluvě. Rovněž rodinné domy mají spoustu nekrytých prostor, které je třeba zajistit.

Samostatnou kapitolou je potom automobilová doprava za deště. První problém je, že déšť, zejména zpočátku, vytvoří smíchán s prachem, špínou a popelem z požárů na silnicích kluzký film. A není se co divit, vždyť také smývá až rok staré nečistoty usazené všude. Druhý problém je, že řidiči z Jižní Kalifornie prostě za deště jezdit neumí, často neví co mají dělat. Koluje o tom řada vtipů, a já musím potvrdit, že je to pravda.

Za všechny otázka z Greater Los Angeles Area Driver's License Application:

In the instance of rain, you should:

a) decelerate by 5 mph

b) drive twice as fast as usual

c) you're not sure what "rain" is

Závěrem rozluštění jedné místní automobilové záhady. Krátce poté, co jsem tady začal jezdit, jsem si všiml, že některé vozy mají přilepené stěrače (v poloze vypnuto samozřejmě) ke sklu proužkem lepící pásky. Nejdříve jsem to zaznamenal u zadního stěrače. Když jsem se na to soustředil, tak jsem vídal takto zafixované i oba přední stěrače. Vrtalo mi hlavou, proč tomu tak je? Vím, že se tak fixují stěrače při přepravě nových aut. To všechno ale prodejce odstraní, když vám chystá koupené auto k slavnostnímu předání. A co víc proč mají někteří přilepeno a jiní ne? Co mi uniká? Vše se vysvětlilo, když jsem navštívil místní velkokapacitní myčku aut. Obsluha před vjezdem do tunelu myčky, totiž pro jistotu fixuje všechny stěrače páskou. Záhada byla vysvětlena, a zároveň se mi potvrdilo, že řada kalifornských řidičů a řidiček nemá skutečně ponětí, že nějaké stěrače má, natož jak se používají :-D.